Moji děti, dnes slavíte Svátek mých světcích rodičů, svatého Joachima a svaté Anny...Ach, jak mi byli drazí k srdci! Jak jsem je miloval a chtěl jim dobře! Celý svůj život jsem je miloval čistou, upřímnou a synovskou láskou. Jak krásné byly ty odpoledne, kdy má matka, svatá Anna, vzala mě na ruce, položila mě do svého klína a učila mě svaté Písmo i jak být ctnostná k potěše Pána! Jeho nežný hlas pronikal mé srdce a zapálil ho láskou k Pánu, když mluvil a učil mě. ...Mojí duši opustilo bolestivé trápení při příležitosti smrti mých světcích rodičů, kdy jsem se ocitl sirotkem a utlačeným, bez těch, koho tak miloval a kteří mě tak milovali. ...Oprávdu, plakal jsem krevní slzy pro jeho smrt, neboť kromě přirozené lásky, kterou k nim cítil, měl jsem také nadpřirozenou lásku, která nás spojovala a vždy ponořila do tak mnoha záhad a Božích plánů. ...Vzdal jsem je však Všemohoucímu, udělávaje velmi vysoký skutek lásky, důvěry a podřízení Pánu, který od něj získal Velkou milost vidět mé rodiče přijaty do náručí patriarchů, spasené a čekající na dokončení vykupitelství...Můj Velký Bolest není znám ani uctíván světem. Řekni, můj syn Marce, že budu dávat všemu těm duším, které tuto mou bolest tak dobře uctívají a milují. Měj Immaculátní a Bolestivý Srdce rozlítá Velké Milosti Lásky těm, kdo si prohlíží můj Velký Bolest s pravou soucitem a zbožností...Ať je tato moje Velká Bolest známá na světě, aby se obrátila a měla trvalý Mír. Řekni, že budu dávat všemu těm duším, které si prohlíží tyto mé tajné bolesti denně a modlí se Pánem po každé z nich...Dnes všechny blahořečím.