středa 24. září 2025
Tento kostel je velmi ztracený
Zpráva od nebe pro Valentinu Papagnu v Sydney, Austrálie 24. srpna 2025
Dnes ráno přišel anděl a řekl: „Pojď se mnou, musím ti ukázat něco.“
Náhle mě anděl odvedl do sálu v místním kostele. Když jsme vstoupili na dvůr kostela z parkoviště, uviděla jsem kněze stojícího na trávníku, oblečeného v šedém františkovském hábitu se kapucí nad hlavou. Jak jsem se k němu blížila, sklonil se dolů a zdálo se, že sbírá něco z země. Zastavila jsem se tam na chvíli a chtěla jsem mu říct hej, ale on vůbec nechtěl mne vidět. Otočil hlavu tak, aby nemohla vidět jeho tvář.
Anděl řekl: „Jdi dále.“
Když jsme pokračovali chůzí po trávníku, potkali jsme dalšího kněze v černém kněžském odění. Byl na kolenou a sbíral něco z země. Jak se k němu blížila, rozpoznala jsem ho.
Ptala jsem: „Otec, co děláte?“
Odvětil mi: „Ach, snažím se udělat trávník hladký — vytrhávám plevely, aby to vše bylo hezky.“
Zůstala jsem tam chvilku a sledovala, co dělá.
Potom řekl: „Jdi, jdi do kostela.“
Anděl také řekl: „Musíme jít uvnitř.“
Obvykle mě anděl vede k hlavnímu vchodu kaple, ale tentokrát mě vedl ke straně dveří do katedrály.
Stranní dveře katedrály se otevřely a objevily se tři jeptišky. Tyto jeptišky byly všechny trpasličí postavy, oblečené v černých hábech s černými závoji a bílým lemováním.
Rekla jsem jim: „Ach, hej sestry.“
Odvětily mi: „Vejďte, vejděte.“
Když jsme vstoupili do katedrály, již neviděla jsem kněze. Byl stále venku. Anděl řekl: „Dívat se a vidět.“
Potom se objevila další jeptiška, kterou rozpoznala jsem. Vím, že je na penzi.
Rekla jsem: „Ach, hej sestro, co děláte tu?“
Anděl a já teď stáli v chodbě spojující katedrálu a kapli, blízko sakristie. Po obou stranách chodby jsou lavice. Sestra položila na jednu z lavic velký koš s ořechy a nádobu naplněnou rybí barvou tekutinou.
Rekla: „Snažila jsem se udělat želé z oříšků. Chci dát oříšky do želé.“
„Ach,“ řekla jsem, „nikdy to neslyšela. Ale když s tím vším skončíte, co budete dělat?“
Odvětila: „No, dodají ještě něco.“
Na chvíli odešla sestřička. Přišla jsem a vzala několik oříšků a položila je do želé. Oříšky představují korálky svatého růžence. Sestra se vrátila a pokračovala v kládení oříšků do červeného želé.
Otočil jsem se zpět k katedrále a zjistil, že tam nejsou lavice, ale podlaha nyní stoupá směrem ke kříži na druhém konci, a bylo tam stovky a stovky kusů chleba rozptýlených všude po skloněné podlahě.
Zeptal jsem se anděla: „Kdo to udělal? Kdo by mohl vyhodit chleb? Měli bychom ho sbírat.“
V tu chvíli se objevili tři muži, oblečení celi v černo. Drželi velké nádoby s žlutou kapalinou a vylili ji po celé podlahě, začínaje shora (blízko kříže), což pak teklo dolů, mylo kusy chleba a namáčelo je.
V zoufalství jsem řekl: „Ne, ne! Nedělajte to! Nedělajte to! Vymažete chleb.“
Chleb se všude zkroužil od nasáčení a pomocí velkých černých košťat tři zlí muži myli kusy pryc. Bylo hrůzné na to dívat se. Každý kousek chleba na podlahě je svatá eucharistie, a rozptylení takhle představuje, jak lidé přijímají Pána nezkoupeni a nezhodně.
Anděl řekl: „Modli se za tento kostel, tento kostel je velmi dolů.“
Potom anděl mě přivedl zpět domů. Byla jsem zarmoucena tím, co viděla, a pochopila, že tento kostel potřebuje mnoho modlitb. Obvykle chodím na růžencovou mši v Cenaklu každou pátek, ale ten poslední pátek musela jsem jít na pohřeb, takže nemohla být přítomna.
Řekl jsem Panně Marii: „Doufám, že skupina modlících se nabídla dobré modlitby v pátek.“ V tu chvíli mi přijela vize.
Anděl řekl: „Víš, ne všichni lidé přijdou s úmyslem modlit se za kostel, modlí se pro své vlastní záměry a rodiny. Takže ta modlitba téměř nedotkne kostela.“
Když lidé přijímají svatou komunii nezkoupeni a nezhodně, je to stejné jako vyhazování svatého chleba na zem. Musíme se modlit za tento kostel, aby byl očistěn a vyzdvižen, aby lidé šli k výpovědi před přijímáním Pána v svaté eucharistii.