neděle 14. března 2010

Neděle 14. března 2010

(Příběh ztraceného syna)

Ježíš řekl: „Lidé moji, farizeové a písaři mě kritizovali za to, že jím a piju se hříšníky. Jinde jsem farizeům říkal: (Matouše 9,12) ‘Ne jsou zdraví, kteří potřebují lékaře, ale ti nemocní.’ V dnešním evangeliu o ztraceném synu (Lukáš 15,11-32) jsem farizeje přirovnal k tomu druhému synovi, který nebyl potřeba hledat. Byl to ten syn, který odmítl jít uvnitř oslavovat návrat svého bratra. Farizeové také odmítli věřit, že jsem Boží Syn, a odmítli mne následovat. První syn, který rozhazoval otcovo peníze v hříšném životě, je podobný všem hříšníkům, které zval k obratu, aby byli nalezeni se mnou ve svém odpuštění na moji hostinu v nebi. Scéna otce běžícího přijmout svého ztraceného syna představuje, jak já a celé nebe radujeme se nad obrácení i jednoho hříšníka. Poslední věta této příběhu zvou ty, kteří byli věrni s těmi, kdo se ke mně vrátili ze svého hříšného života. (Lukáš 15,32) ‘Synu, ty jsi stále se mnou a vše, co je mé, je tvé; ale museli jsme se radovat a veselit, neboť tento tvůj bratr byl mrtvý a žije, ztracený a nalezen.’”