Drazí děti, mé neposkvrněné Srdce si přá, aby vás všechny naplnilo pravé a svaté lásky a aby se každý den více blížila k nekonečnu. k Bohu našímu Pánovi!
Musíte věnovat větší pozornost, abyste vaše zkažené "já" nikdy nezašpinilo v duších práce, modlitby a úmysly, jimiž chcete sloužit Bohu našímu Pánovi.
Často se zkažené "já" maskuje jako bezúhonná láska, ale nakonec je on, kdo stále pohání duši modlit se, konat pokání, pomáhat druhým a kultivovat náboženskost uvnitř sebe.
Ach ne, moji děti! Musíte mít čistou a bezúhonnou lásku. Bojujte s ní žárlivými modlitbami, se zřeknutím sebepožívání a především radostně přijměte umrtvení svého vlastního já.
Prijměte nejbolestivější práce.
Prijměte ponižení.
Prijměte zapomenutí a opovržení ostatních lidí.
Prijměte nejnáročnější a nepříjemné úkoly.
Prijměte vše, co je těžké a hořké s radostí a láskou, neboť tehdy, moji děti, vždy přijímáním trnů a kříže vaše vlastní já bude umrtveno a zemře. A potom váš vzpurný, nehodný, sebepožívající vůle nakonec bude poražen a zničen v dobrém bezúhonném lásce. Pro bezúhonnou víru a touhu po svatosti, která hledá pouze uspokojit a potěšit Boha.
Abyste mohli duchovně pokročit ve svatosti, musíte, moji děti, objímat ŽLUTOU RŮŽI, růže pokání. Pouze tak můžete rost v svatosti, aby vaše "já" zmizelo a Kristus se ukázal na jeho místě. Uděláte to stejně jako Jan Křtitel, říkajíc: Musím ubytnout, aby On, Kristus, vzrostl!
Ano, aby Kristus vzrostl a vyplnil celou vaši duši, musí váše "já" ubývat a zmizet. Dokud neubude a nezmizí vaše "já", dokud vaše vlastní vůle, vaše nespravedlivé přilnutí stále zabírají celé místo v duších, Kristus nebude moci vzrůst a vyplnit celý váš srdce.
Proto, malí děti, zvám vás, abyste mě napodobili.
Já, i když Svaté a Neposkvrněné Početí, jsem si vždy myslela jako poslední z hříšníků.
Vnímala jsem sebe za nejpodlejší zvěř a vždy se snažila umrtvit sebe, odřeknout vše, co mohla, abych opustila chrám své duše plně připravený, ozdobený, vonný a SLEVOVÝ pro svého Pána.
Pravda je, že díky mé Neposkvrněné Počátku nikdy neměl žádnou touhu, impulz nebo neuspořádaný sklon v sobě, ale to mě nezabránilo také dobrovolně odříkat ve své plné svobodě všechny věci světa a volně a spontánně přijímat svou vůli, díla, bolesti, ponižení, zapomnění, utrpení, CHUDOBU, pronásledování a nakonec kříž.
Proto malé děti, pokud chcete jít za mnou cestou svatosti, sledujte mé příklady, napodobujte mé ctnosti! Sledujte mě v umrtvení sebe sama a pak skutečně půjdete za mnou cestou pravé svatosti, která velice potěší a uspokojí Nejvyššího.
Dávám vám Mír. Zůstávejte ve svém míru, moji děti. Mír vám Marcos, nejmilovanější z mých!"