úterý 4. ledna 2022
Svatební oslava v nebi
Zpráva Valentině Papagně ve Sydney, Austrálie
Dnes, když jsem modlil(a), přišla ke mně Nejsvětější Panna Maria. Oblečená v krásném čistém bílém, pozvala mě, abych šel(sa) s ní.
Řekla: „Zvám tě, abys přišel(a) se mnou a byl(byl/a/si) svědkem svatby. Má to být velká oslava. Přijď a pomoz mi připravit na uvítání hostů této velké svatební hostiny.“
Náhle k Nejsvětější Panně Marii a mně přistoupila velmi milá svatá žena, která nám také pomohla nastolit stůl s krásným bílým obrusem na tomto nebeském místě.
Svatá žena a já vzali(byl/a/si) bílý stolní lín a pokryli(byl/a/si) velmi dlouhý stůl. Nejsvětější Panna Maria potom položila na střed tohoto stolu něco, co vypadalo jako malé sladkosti, podobné mini bílé meringě s vířivkami, velice lehké a jemné. Bylo tam mnoho těchto sladkostí pro svatební hosty.
Řekla: „Vidíš, moje dceři, vše je připraveno. Už by měli být tady.“
Seděl(a) jsem na křesle vedle a modlil(a) se Otčenáš a tři Zdrávas Marie za Nejsvětější Pannu Marii, protože viděl(a), že je stará o něco, čekala.
Vstal(a) jsem a šel(sa) k Nejsvětější Panně Marii a řekl(la): „Už nemohu dále čekat. Musím jít.“
Nejsvětější Panna Maria odpověděla: „Doufala jsem, že se setkáš s těmi dušemi; vždyť pro ně trpěl(a)s.“
Řekl(la) jsem k Nejsvětější Panně Marii: „Dokud jsme čekali, modlil(a) se za ně.“
Nejsvětější Panna Maria mi potom řekla: „Ještě jsem stará o ně. Už by měli být tady.“
Obveselila jsem ji a řekl(la): „Možná jsou trochu zdržení pro nějaký důvod.“
Nejsvětější Panna Maria odpověděla: „Ano, ano, Valentino, ale protože musíš jít, alespoň ochutnej tento svatební pokrm.“
Nabídla mi potravu, tak jsem vzal(a) jednu a položil(la) ji do úst. Bylo to chutné. Roztálo se v ústech. Zeptal(a)s jsem Nejsvětější Pannu Marii: „Co je to?“
Usmála se a řekla: „Mana z nebe.“
Řekl(la) jsem: „Ach, děkuji ti, Nejsvětější Panno Marii.“
Mana na svatební hostině je pro výživu nových příchozích do nebe.
Potom jsme se objali(a) a políbili(a)s, a můj anděl strážný mě vzal(zla/zo) zpět domů. Když jsem se vrátil(a), myslel(a) jsem si: „Mohl(bych/a/si) zůstat s Nejsvětější Pannou Marií a utěšit ji.“
Ne vypadal(a) příliš šťastně, ale byla velmi stará o svět a své děti. To mě opravdu trápilo.
Můj anděl strážný mi nařídil: „Vždy se ptěj Nejsvětější Panno Marii: ‚Moje Matko, je pro tebe něco, co mohu udělat?‘ To ji utěší a přinese jí velkou pomoc, protože obvykle lidé od ní žádají pouze o to, aby jim pomáhala a za nich prosila, ne o to, co mohou udělat pro ni. Nikdo na to nemyslí.“
Řekl(la) jsem: „Ach jo, ani já na to nepomyslel(a).“
Měli bychom vždy nabízet pomoc své Blahoslavené Matce a ptát se jí: ‚Co pro tebe mohu udělat?‘ To ji velmi potěší. Možná potřebuje modlitbu, trochu milosrdenství, malou obětavost a přivést duše k ní i ke svému Pánu, a tím ji utěšujeme.
